Vánoce v pětiverších

Jen jedna a je bez ptaní.
Hle, tam jsme všichni schováni
jak v makovici zrnka.
Svět jako palouk na dlani
a uprostřed něj srnka.
11. 12. 2010

Chcete vědět, kdo je mráz?
Přichází zas, tak jako čas,
jak milence, když v rubáši,
nad polem lásky rozpráší
a zbude po nich zlatý vlas.
11. 12. 2010

Nejsou ty světy trochu jiné,
pod ledem řeka jak čas plyne
a co ty ryby, které chtějí,
svobodně vyplout do peřejí?
Peřeje radši přeskočíme.
14. 12. 2010



Co žije v dutinách mé hlavy?
A která nemoc svátek slaví?
Já vím, že už je skoro zima,
Přesto by ale bylo prima,
kdyby mne nechytala rýma.
17. 12. 2010


Jak mléko je zima
jak mléko na poli
a zem už nepřijímá
neplodí zmrzlá hlína
nerostou topoly.



Když usínám, tak nevěřím mu
že si jen jazyk brousí.
Pejsek se stočí pod peřinu
já už se těším na tu psinu,
v klíně mne lechtá vousy.



Na ploché zemi stojím zpříma
a už mne příliš nedojímá
Vesmír, ta malá tečka v čase.
Očima tvýma vidím zase
že mimo Vesmír stojí Čína.

Jen jedna a je bez ptaní.
Hle, tam jsme všichni schováni
jak v makovici zrnka.
Svět jako palouk na dlani
a uprostřed něj srnka


Večer už začíná být štědrý,
v Šerkovicích a snad i v Blansku.
nektar si naléváme vědry,
ambrózie po Sečuánsků
je lepší, než ta, kterou jí v Dánsku.


Eva - tak to je svátek deště
a sněhu nějak ubývá
švec sedí ještě
u piva;
vždyť včera propil kleště.

Boží hod, na stole kniha
vidličkou obracím stránky,
Do pusy se mi dívá
jak lupič do bran otevřené banky
a zpívá.

Tažení bubnů z holubníku,
a z lesa žestě v jednom šiku,
výstřely z děl a lampiónů,
Ze strany smyčce v dlouhém smyku.
Mám viset, proto neutonu.


Pro nový rok bych ušel světa kraj,
leč pouze pro rok, jež by opravdu byl nový.
Tak ještě jednou a jinými slovy:
Pro štěstí bych i peklo jménem Ráj
Pozpátku projel třeba na oslovi.


Hle ranní světlo, popůlnoční zář.
A všichni spí po dalším dlouhém flámu.
Dopíjím víno, nic už nepřidá mu
na chuti nový rok. Má stará tvář
v zrcadle --- čas vyměnit kalendář



Nad hlavou vlna beránků
Doutníky v podobě parolodí
Ráno je, v tom tichu se už rodí
poledne: čas tvých copánků,
svařené víno u stánku.

Už tu něco zase není,
jak ve vězení, jak v cizí zemi.
Pomalu se vrací domů,
kameny na svá místa v lomu,
vrací se ticho tvému domu.
(Dobrou noc)

Jen z poloviny byla tady.
Půl cesty vedlo do zahrady
a z poloviny nekonečno
se napůl žertem ptalo: slečno,
není svět pro vás příliš mladý?